Výhodou podmíněného zastavení trestního stíhání pro případného pachatele trestného činu je skutečnost, že rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání nedošlo k pravomocnému odsuzujícím rozsudku, který by byl například v opisu a výpisu z rejstříku trestů a odsouzeného by stigmatizoval a omezoval například ve výkonu jeho povolání.
Často podmíněné zastavení trestního stíhání přichází v úvahu, když dojde například v důsledku lehčí dopravní nehody k újmě na zdraví. V řízení o přečinu může totiž se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže se obviněný se k činu doznal, nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může soud a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však nesmí překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se obviněný zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené zkušební doby.
Úvaha o tom, zda se snažit o dosažení rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání by měla vždy následovat až po jiné úvaze a sice, zda skutečně je vedeno proti obviněnému trestní stíhání oprávněně a důvodně, což není ve všech případech, není úplnou raritní výjimkou, pokud je trestně stíhána osoba, která je nakonec obhajoby úplně zproštěna, tedy je stíhána nevinná osoba.
Podmíněné zastavení trestního stíhání je totiž možné pouze po doznání, což znamená z hlediska taktiky obhajoby faktické „složení karet“ (z hlediska další možné obhajoby), tedy přiznání viny, sebe usvědčení – což je následně nejsilnější, byť jistě ne jediný, důkaz, který značně zjednodušuje práci orgánům činným v trestním řízení. V případě doznání za účelem podmíněného zastavení trestního stíhání neexistuje možnost jej „odvolat“ s odkazem na to, že bylo učiněno pouze za účelem dosažení podmíněného zastavení trestního stíhání, zkrátka doznání je už navždy součástí trestního spisu.
Kromě doznání je vždy nutné také dosáhnout dohody s poškozeným ohledně náhrady škody, nebo škodu nahradit, když právě při tomto jednání je zpravidla zastoupení advokátem mimořádně účelné, již jen z toho důvodu, že přímé kontaktování poškozeného ze strany obviněného může být jak ze strany poškozeného tak orgánů činných v trestním řízení vyhodnoceno výrazně odlišně, než obviněný zamýšlel.
Je také vhodné vnímat, že samotné podmíněné zastavení trestního stíhání vyžaduje minimálně zjištění u orgánů činných v trestním řízení, zda je ze strany orgánů činných v trestním řízení věc hodnocena tak, že po splnění všech podmínek trestní stíhání skutečně podmíněně zastaví, protože jinak zde zůstane procesně účinné doznání, které zpravidla naprosto zamezí možnosti dosáhnout například zproštění obžaloby.
O dosažení zastavení trestního stíhání je skutečně žádoucí usilovat za stavu, kdy se jednalo o méně závažné „vybočení“ (přečin) z jinak řádného života obviněného, je zde zájem a schopnost dohodnout se s poškozeným a ze strany orgánů činných v trestním řízení tato možnost není odmítnuta (na podmíněné zastavení trestního stíhání neexistuje totiž právní nárok).
Zároveň ale platí, že samotné sjednání dohody s poškozeným a učinění doznání není zcela triviální postup a právě v této fázi může být efektivní pomoc procesního advokáta s dostatečnými zkušenostmi s tímto institutem.
Závěrem je vhodné dodat, že podmíněné zastavení trestního stíhání je zcela odlišný institut od podmínečného odsouzení, když zásadní rozdíl spočívá právě v tom, že podmínečně odsouzení je trestním rozsudkem, který už objektivně existuje, zpravidla se vyhlašuje veřejně v hlavním líčení a zapisuje do rejstříku trestných činů, kdežto podmíněné zastavení znamená, že se trestní stíhání zkrátka (podmíněně) zastaví, a pokud obviněný splní vše, co se po něm požaduje, již se v trestním stíhání nepokračuje.
Podmíněné zastavení trestního stíhání je tak zpravidla výrazně výhodnější než podmíněné odsouzení.